Některé recepty nejsou jen recepty. Jsou to vzpomínky.

Stačí ucítit vůni kakaa, másla a rumu, vzít do ruky starou cukrářskou formičku a člověk se rázem vrátí do kuchyně svého dětství. Přesně tak to mám s včelími úly.

Vánoce jsem jako malá milovala. Nejen samotné Štědrý večer a dárky pod stromečkem, ale hlavně všechno to čekání před nimi. Přípravy, pečení, vůni cukroví po celém domě a samozřejmě chvíle, kdy se v kuchyni něco dělo.

A právě při výrobě nepečeného cukroví jsme jako děti mohly pomáhat úplně bez obav.

U pečení přece jen hrozilo, že něco připálíme nebo rozsypeme. U včelích úlů nám hrozil maximálně pořádný binec na stole. Mohly jsme mačkat těsto do formiček, plnit úlky krémem a samozřejmě také ochutnávat.

Moje starší sestřička byla samozřejmě šikovnější. Vždycky jí všechno šlo tak nějak lépe a úlky uměla krásně vyklápět z formiček. Já jsem se snažila držet krok a byla jsem pyšná na každý kousek, který se mi podařilo vytvořit. Jako malá jsem měla pocit, že opravdu pomáhám s vánočním cukrovím, i když po mně na stole zůstávaly drobečky, cukr a těsto úplně všude.

A vlastně mi to připadalo jako ta nejlepší zábava.

Včelí úly patřily k našim Vánocům

Včelí úly mám ráda právě pro jejich jednoduchost. Není potřeba zapínat troubu ani připravovat složitá těsta. Základem je poctivá kakaová hmota, máslový krém a piškotové dno.

Receptů na včelí úly existuje spousta. Někdo přidává více ořechů, někdo vaječný likér, jiný připravuje náplň trochu jinak. Já ale dávám přednost klasice, která mi připomíná právě ty naše rodinné Vánoce.

A samozřejmě mám jednu vlastní úpravu.

Kupované piškoty jsem nikdy nemusela

Na klasických včelích úlech mi totiž odjakživa vadil piškot, který se dával dospod.

Piškoty mi jako malé nechutnaly. A tak jsme si s maminkou začaly péct vlastní.

Nebyla v tom žádná velká věda. Vejce, cukr a hladká mouka. Pár obyčejných surovin, které byly doma, a za chvíli byly na plechu malé domácí piškoty.

A právě ty jsme potom používaly jako dno pod naše úly.

Dodnes mi to připadá jako mnohem lepší varianta. Domácí piškot je krásně voňavý, křehký a k tradičnímu včelímu úlu se skvěle hodí.

Tradiční včelí úly

Suroviny na těsto

• 300 g dětských piškotů
• 120 g másla
• 120 g moučkového cukru
• 2 lžíce kakaa
• 3 lžíce mléka
• 4–6 lžic rumu podle chuti
• moučkový cukr na vysypávání formiček

Na máslový krém

• 120 g másla
• 120 g moučkového cukru
• 2 žloutky
• rum podle chuti

Na dokončení

• domácí piškoty podle receptu níže

Příprava těsta

Piškoty umeleme nebo rozdrtíme najemno. Přidáme moučkový cukr a kakao a všechno dobře promícháme.

Potom přidáme změklé máslo, mléko a rum. Rukama vypracujeme hladké těsto.

Těsto by mělo být vláčné, ale nemělo by se příliš lepit. Pokud je příliš suché, přidáme trochu mléka nebo rumu. Když je naopak příliš měkké, pomohou jemně rozdrcené piškoty.

Hotové těsto necháme alespoň půl hodiny odpočinout v chladu.

Příprava krému

Změklé máslo utřeme s moučkovým cukrem dohladka. Postupně vmícháme žloutky a podle chuti přidáme trochu rumu.

Vznikne klasický jemný máslový krém, který k včelím úlům neodmyslitelně patří.

Formičky, jaké si pamatujeme z dětství

Dříve bývaly formičky na včelí úly jednoduché, ale také se s nimi někdy pořádně natrápilo. Nebývaly rozevírací, a aby šel úlek vůbec vyklepnout, musela se formička pokaždé vysypat moučkovým cukrem.

Dnes už si můžeme práci trochu usnadnit. Rozevírací formička úlek jednoduše uvolní, takže není potřeba bojovat s každým kouskem těsta a zároveň odpadá i zbytečné množství cukru, kterým se staré formičky vysypávaly.

Právě otevírací formičky na včelí úly najdete také ve Včelí zahrádce. Je to jedna z těch malých věcí, která pečení nijak nemění, ale dokáže ho příjemně usnadnit.

Plnění formiček

Z těsta ukrajujeme malé kousky a v dlaních z nich vytvoříme kuličky. Ty potom vtlačíme do formičky a pořádně přitiskneme.

Uprostřed uděláme důlek, do kterého přijde trochu máslového krému.

Nakonec přiložíme domácí piškot a lehce přitlačíme.

Pokud používáme klasickou nerozevírací formičku, před každým úlkem ji lehce vysypeme moučkovým cukrem. U rozevírací formičky tento krok většinou není potřeba.

Úlek opatrně vyklopíme z formičky a pokračujeme, dokud nespotřebujeme všechno těsto.

A jestli se první úlek nepodaří vyklopit dokonale? Nevadí. U nás se takový kousek jednoduše snědl.

Domácí piškoty podle starého receptu

Právě domácí piškoty jsou podle mě malou třešničkou na celém receptu. Jsou jednoduché, ale v kombinaci s včelím úlem udělají velký rozdíl.

Potřebujeme

• 4 vejce
• 165 g krupicového cukru
• 165 g hladké mouky
• moučkový cukr na posypání

Jak na ně

Troubu předehřejeme na 180 °C.

Vejce rozdělíme na žloutky a bílky. Z bílků a části cukru vyšleháme pevný sníh.

Žloutky vyšleháme se zbytkem cukru do světlé pěny. Potom opatrně vmícháme sníh a nakonec po částech přidáváme prosátou hladkou mouku.

Těsto dáme do cukrářského sáčku a na plech vyložený pečicím papírem nastříkáme malé kulaté piškoty.

Lehce je poprášíme moučkovým cukrem a necháme několik minut zaschnout.

Pečeme přibližně 8–10 minut, dokud nejsou piškoty lehce zlatavé.

Po vychladnutí už čekají na své místo pod včelími úly.

A pár piškotů navíc? Ty se u nás většinou ani nedostaly do krabice s cukrovím.

Aby se včelí úly krásně povedly

U včelích úlů je nejdůležitější správná konzistence těsta.

Nemělo by být ani příliš suché, ani příliš měkké. Dobře vypracované těsto se nechá pěkně vtlačit do formičky a při vyklápění drží svůj tvar.

Pokud používáte klasickou formičku, lehce ji před každým úlkem vysypte moučkovým cukrem. U rozevíracích formiček tento krok odpadá.

S krémem také není potřeba přehánět. Stačí menší množství do důlku uprostřed.

A potom už jen nechat včelí úly v chladu odležet. Po nějaké době krásně zvláční a chutě se propojí.

Vánoce, na které se nezapomíná

Když dnes připravuji včelí úly, vždycky si na naše společné pečení vzpomenu.

Na maminku, která měla všechno připravené, na starší sestřičku, která byla šikovnější než já, i na sebe jako malou holku, která se nemohla dočkat, až bude moct zase s něčím pomáhat.

Vánoce pro mě tehdy nebyly jen o dárcích. Byly o očekávání. O vůni cukroví. O tom, že jsme byli všichni spolu a doma se pořád něco dělo.

A možná právě proto mám dodnes tak ráda tradiční recepty.

Nemusí být složité. Nemusí v nich být žádné neobvyklé suroviny ani moderní vychytávky. Někdy stačí obyčejné máslo, cukr, kakao, rum, stará formička a recept, který si člověk pamatuje z dětství.

Poctivé pečení patří i do Včelí zahrádky

Stejný vztah k tradicím se snažím přenášet i do svého internetového obchodu Včelí zahrádka.

Mám ráda věci, které mají v kuchyni své místo, které nám připomínají dobu, kdy se peklo hlavně z toho, co bylo doma, a kdy se recepty předávaly z maminky na dceru nebo z babičky na vnučku.

Pokud se letos pustíte do včelích úlů také, můžete se podívat do Včelí zahrádky. Třeba tam objevíte právě rozevírací formičku, která vám ušetří trochu času, práce i zbytečného cukru.

Protože některé tradice je krásné zachovat přesně tak, jak jsme je znali z dětství.

A u jiných si můžeme dovolit malou změnu, která nám práci usnadní.

Vždyť o tom domácí pečení také je – aby nám přinášelo radost.

A třeba jednou budou vaše děti vzpomínat na to, jak vám při výrobě včelích úlů pomáhaly, jak všude byl cukr a drobečky a jak se jim nějaký ten úlek nepovedl.

Stejně jako mně.

A stejně jako tehdy bude hrozit maximálně pořádný binec.